3.Velký Liščí den z mého pohledu…..
Kde začít ?
O přípravách nemá cenu psát, však to všichni znáte nejlíp, jak jsou páníčci nervozní před jakoukoliv akcí , kdyby týden, dva, ale u nás minimálně měsíc před drnčí neustále telefony, panička vysedává u počítače a pořád si s někým dopisuje, konzultuje, radí se, na mě se usmívá, ale nic mi nechce prozradit, mám se nechat překvapit. Tak jo, dělám , že nic a čekám, čím mě ta moje panička překvapí.
Ráno ti naši celkem brzy vstali, na to, že je sobota, panička mě šupne do auta se šibalským úsměverm, že dnes něco príma zažiju , tak tedy jedeme a jedeme a jedeme…Hmmm, cesta je fakt daleká, ale musím říct, že cestou byla jediná starost těch mých lidí, jestli se mi dobře leží, jestli mě nebolí bříško, jestli se mi nechce čůrat, jestli bych se nechtěl projít nebo napít voděnky…dělá mi to moc dobře u srdíčka, ale nejsem přece žádnej rozmazlenej kluk, abych cestu nepřečkal a vymýšlel si, jsem kavkazák a umím být nejen trpělivý, ale i ohleduplný a taktní a tak jen tiše s napětím čekám, kam pojedeme a co tak velkého se bude dít ?!
No, konečně, už jsme na místě, před velikým cvičištěm, na kterém jsem ještě nikdy nebyl, asi jsme tu první, tak jsme si rozdělili úkoly : páneček zaparkuje auto a my s paničkou se jdeme projít, protáhnout se a trošku se poohlídnout po okolí.
Jenže to už se pomaloučku sjíždějí další auta, plná kavkazáčků, různého věku a z různých konců republiky, dokonce i z Belgie dojeli (to musím uznat, že to měli asi opravdu dál, než já ).
No těch krásných kavkazích feneček co se přijelo podívat, až se mi z nich hlava zatočila ,a z „kavkazího potěru“ jsem měl radost největší , byli všichni moc krásní, baculatí, očepýření a všech možných barev, prostě radost se koukat.
Panička mi pošeptala, že je to překvapení pro mě, že jsou to všechno moji příbuzní, že je to můj velký den a den všech Lištiček , který se slaví už 3.rok a že si dnes všichni užijeme spoustu legrace a soutěží, do kterých mě okamžitě (ovšem pochopitelně s mým souhlasem ) běžela přihlásit. No přece tu nebudu jen tak sedět, když program dne je tak pestrý a každý si může vybrat podle svého gusta.
Tak jo a jdeme na to..
Jsem přihlášený do soutěže Povaha II.stupně a tu taky s přehledem vyhrávám !!! Jupí, panička je šťastná a já taky, když vidím, že je na mě tak strašně pyšná .
Taky soutěžím o Nej psa, tady se vybírá nejpěknější exteriérový jedinec , a si představte, že vyhrávám -já, Idol Lištička , jsem vyhlášený NEJ PSEM 3.Velkého Liščího dne .O paničce ani mluvit nebudu, její rozzářená očenka mluví za všechno a tak se jí ani neptám, jestli má radost, protože vím , že má a děsně obrovskou !
A korunu mému soutěžení dala Soutěž o NEJ sympaťáka , kterou jsem opět vyhrál já . Panička říkala, že jsem musel dostat spoustu hlasů i od majitelů jiných pejsků od Lištiček , o to je to prý cennější.No já tomu nerozumím,ale když to říká moje panička, tak je to zcela jistě pravda, no ne ?!
A pro mě a naše lidi se bohužel blížil konec….museli jsme domů, ostatní zůstávali , program byl v plném proudu , jenže nedá se nic dělat, čekala nás dlouhá cesta domů .
Panička se šla rozloučit se všemi novými kamarády, předlouho se loučila s paní Evou – Největší Lištičkou, naposledy si zašpitala narychlo s paničkou Regenta a se všemi , kteří přijeli , tak jako my, strávit překrásný den, v kruhu takřka „rodinném“ .
Páneček s námi jel jako o závod, takže jsme po půlnoci dorazili domů .
A mě se zdály tu noc ty nejkrásnější kavkazí sny, plné kavkazích príma kluků a krásných kavkazích slečen, kavkazích naducaných miminek …….prostě kavkazích Lištiček.
A taky vám řeknu jedno malé tajemství, je jedno, jestli Velký nebo Malý , hned na ten příští Liščí sraz jedu zase, to mi panička už dnes slíbila a že jsem ji vůbec , ale naprosto vůbec nemusel přemlouvat, to si teda pište !!! Přísahám na můj chlupatý pupík, že nelžu , tak v říjnu zase ahoj všechny LIŠŤIČKY , já nebudu chybět určitě !!!
Idol Lištička
Povidání
Nejprve bych se vám představil
Nejprve bych se vám měl představit, aby bylo všem jasné, kdo vlastně jsem.
Jmen mám hnedka několik, panička na mě s oblibou volává :myšánku, broučku, zlatíčko moje milované (to je skoro nejdelší jméno, které mám J ),pašíčku, miláčku, Idošku….Moje správné jméno je ovšem Idol a příjmením jsem Lištička.Všechna svoje jména mám rád a je jenom dobře, že jich mám tolik.Podle toho, kterým jménem na mě moje panička zavolá, okamžitě vím, jakou má náladu a jestli náhodou neobjevila moji malou lumpárničku, kterou jsem ještě před spaním stihnul provést .
No uznejte sami, když na vás někdo zavolá : “ broučku pojď ke mně „, značí to, že má něco dobrého v kapse, že mě chce pohladit a něžně obejmout, to přece pozná každý, natož já !
Ale když se ozve : “ I -D -O -L -E ke mně „, vím, že je panička naštvaná a že se na mě zlobí. Jenom někdy musím fakt hodně přemýšlet, co ji tak nahněvalo, protože je spousta věcí, které jsou pro mě, z pohledu kavkazího úplně normální, ale z toho jejího, lidského , je to přece jenom trošičku jinak.
To si potom ke mně panička sedne a začne „hodina poučování“ , panička vysvětluje, ukazuje, mluví a pořád mi hledí do očí.Já do jejích taky a protože se v nich vždycky, ale vždycinku najdu , tak trpělivě poslouchám a nechám ji, aby mi všechno znovu a znovu vysvětlovala, protože mám rád její řeč, mám rád, když je jenom se mnou, mám rád , když její slova jsou jenom a jenom pro moje ouška.
Moje panička je moje druhá máma, je můj celý svět, je jediný člověk na světě, kterého prostě za každých okolností poslechnu, protože ji mám hluboko, hluboko ve svém srdíčku.Přesně tak , jako svoji první mámu, Ajku, příjmením Hoksa Rex.Tak jak mi máma Ajka všechno vysvětlovala a všemu učila , po kavkazím, tak mě moje panička všechno učila a učí po “člověčím“, abych se v tom velkém lidském světě uměl vůbec orientovat.Máma Ajka mi slibovala, že budu v rodině, kde mě budou mít rádi. Než mě pustila do světa, pořád mi připomínala, co je hlavním údělem a životní náplní nás, kavkazáků. Hlídat a ochraňovat svoji rodinu, svoji smečku, svůj dům, kde budu bydlet.U nás, psů kavkazských to tak prostě je a já jsem mámě Ajce slíbil, že ji určitě nezklamu a že na mě bude určitě pyšná, že ji v tom světě ostudu určitě neudělám.
To víte, že jsem někdy trošulínku zlobil a lumpačil, někdy jsem dělal, že vůbec, ale vůbec neslyším ., jindy jsem předstíral, že třeba nevidím, nebo že prostě zrovna teď spinkám a nebo nejlepší bylo, když jsem si hrál, že „jako“ vůbec nejsem.A přitom moje panička moc dobře ví, že slyším i trávu růst, že vidím kolikrát věci, které ona nevidí, kdyby si ta modrá kukadla vykoukala J , že vidím ne za jeden, ale hnedka za dva rohy…Jenže já si tu svoji paničku potřeboval nutně „proklepnout“, zjistit, jak se bude chovat v různých situacích, nejen , když jsem byl hodné kavkazí miminko a každý se nade mnou rozplýval.To máma Ajka mi poradila tyto různé fígle, abych si nejprve pozjišťoval, jak na tom vlastně v nové rodině budu, jestli si mě vůbec ti moji noví lidé zaslouží a jestli moje nová , druhá máma bude tak trpělivá a laskavá, jako moje maminka první. Ale to co mi máma Ajka slíbila, se mi opravdu splnilo, mám svoji milovanou rodinu,kam patřím, mám svoji paničku a její lidská mláďata ,dva kluky jak buky,kteří mě mají rádi (a věřte mi, že za ty 2 roky , co se mnou bydlí ,to mám opravdu nejmíň 1000x prověřené J !!) .A taky mám hodně psích kamarádek, malé mopsice, které nemají takový kožíšek jako já, tak bývají většinou v domě , v teploučku ,a když se přijdou podívat za mnou, na zahrádu, tak je jen něžně „pročechrám“, aby si mě vůbec všimly, ale přitom na ně samozřejmě dávám bedlivý pozor , jelikož jsou to už většinou starší psí dámy, tak aby náhodou někoho cizího nenapadlo jim ublížit. Stejně tak vždycky opatruju paniččina lidská mláďata,jsou to už dávno nejen její, ale i moji kluci, takže raději nastavím svoje záda, aby malý kámoš spadnul raději do měkkého kožíšku, než na tvrdou zem a odřel si kolínka. S Alexkem jsme kámoši od mala, on mě poslouchá na slovo a já mu za to na oplátku kliďánko dovolím, aby si hrál na mém pískovišti, které jsem vyfasoval jako dárek na přivítanou, když si mě ti naši přivezli poprvé domů.Někdy mu pomáhám stavět bábovičky a překrásně se spolu vyvalujeme v žluťounkém písečku,někdy se zase navzájem zahrabujeme, jenže to nám většinou panička hnedle překazí a pak nám oběma vyždaruje písek z očí, z uší a….. dál se ani neptejte, kam až se nám ten píseček někdy dostane . J J .
Ten můj druhý kluk , Davča, to je už skoro velký chlap a jelikož mě taky poslouchá, tak já zase někdy na oplátku mu, ale opravdu jen někdy a zcela vyjímečně, dovolím, aby mě vedl na vodítku, sem tam mu dovolím, aby vyvenčil moje mopsice a sem tam mu taky dovolím, aby chvilinku ohlídal moji paničku, abych já si mohl zařádit se svoji nejlepší kamarádkou, německou ovčandou Danuškou.
O tom, jak a proč do mojí rodiny Danuška vůbec přišla, bych se tu nerad rozšiřoval, je to na dlouhé povídání a to povídání by bylo taky dost smutné, důležité teď ovšem je, že máme Danušku u nás a tady se má dobře.Jenže s tou holkou jsou sem tam někdy trošku maličké problémy, ale na to jsem tu přece já, abych na všechno dohlížel, to většinou moje panička říká. A taky jsem ji slyšel, jak povídala pánečkovi, že Idošek má všechno v merku a všechny si ohlídá nejlíp sám. Sice nevím, co je merk, ale když ještě dodá, že je ráda, že mě má, tak je mi vlastně jedno, co to neznámé slovíčko znamená, určitě vím jedno, že nic špatného to ale nebude .
S Danuškou mám stejně nejvíc práce já. Neskutečně dlouho mi trvalo, než jsem ji naučil, že když dostanu já krmení, tak si nepřeju, aby se mi čeníškem vrtala v mojí mističce. Předlouho jsem jí rovněž vysvětloval, a to prosím velmi trpělivě, že se setměním a nadcházející nocí jsem tu jediným strážcem já a ne nohatá psí holka, která mi neustále jenom překáží a všude se plantá. Tváří se, že konečně pochopila , ale já přesto neustále dohlížím, aby nikdy nezapomněla, že před večeří si jde na svoje místečko, kam dostane baštu a kde zůstane spinkat v klidu celou noc.No, ono mě koneckonců neubude, když si Danušku raději doprovodím a odvedu sám, jelikož tak je to vůbec nejlepší a já mám aspoň klidné svědomí, že je Danuška v bezpečí.Tím také ušetřím spoustu práce svoji paničce, která má potom víc času jenom pro mě, na večerní mazlení a hlazeníčko, tak jsem si to šikovně vymyslel J J .
Na naši Danušku taky musím pořád dohlížet, když panička pustí slepičky, ona totiž není pejsek pastevecký jako já, ona slepičky nehlídá, ani jedním okem, ani oběma. Vždycky má hroznou srandu z toho, když mezi ně vlítne a peříčka jenom lítají. Jenže já vím, že to není správně, to mě panička ani nemusela učit, to si pamatuju ještě od mé první maminky, Ajky. Co ta se mi navysvětlovala, co má správný kavkazák v popisu práce, to ani nechtějte vědět. A tak , ačkoliv jsem pomaličku 3x větší než naše Danuše, jsem k těm našim slepičkám něžný, říkává to panička (myslím, že se i trošku chlubí za mě ), vůbec nejsem neohrabaný a neopatrný, vím, že kdybych jim šlápnul na nožičku, tak bych jim mohl vážně ublížit a to se přece „našim“ nedělá.. I ony jsou vlastně moje holky, takže je „pasu“, lehnu si k nim a sleduju, jak vyzobávají červíky ze země, jak se spolu hašteří a když nastane doba, kdy přijde panička, tak je spolu nažeme do jejich domečku, aby byly i ony přes noc v bezpečí a v klidu. Panička při tom říká taková srandovní slova, jako „kšáááá..“ a jelikož já lidskou řečí nemluvím, ani tou slepičí, mluvím na ně jednoduše řečí psí a to si představte, že tomu velmi dobře rozumí !!!. Čumáčkem je něžně popoženu, aby přidaly do kroku, tlapinkou zahradím místo, kam nechci , aby šly a přesně je nasměruju do dvířek, kterými se vstupuje do slepičího obydlí . No a je to hotovo!!!!
Samo, že paničce pomáhám se vším a ve všem, vždyť jsem dnes její pravá i levá ruka zároveň ! Tak jak se ona starala o mě a měla se mnou obrovskou trpělivost, když jsem byl ještě malé kavkazí mládě, tak se o ni a o její rodinu budu zase na oplátku starat já, po celý zbytek svého života J J, přesně s takovou radostí a láskou a trpělivostí, kterou mi dávala a dává moje panička !
Ještě jedna věc mě napadla, někdy si tak přemýšlím, co by si ty dvě moje mámy povídaly, kdyby se jednou setkaly. Myslím tím pochopitelně, co by si povídaly o mně J J . Jak je znám , jednu i druhou , dám tlapku do ohně za to, že by povídaly dlouho, předlouho, skákaly by si do řeči, smály by se a oběma by přitom svítila očenka radostí, jedné krásně do hněda a druhé zase modře.Byl bych moc rád, kdybychom se všichni jednou potkali, chtěl bych se totiž mámy Ajky zeptat na jednu důležitou věc.Proč mojí druhé mámě, mojí paničce , se ty její modré oči někdy zalévají slzami, když se na mě podívá, když už dávno vůbec, ale vůbec nezlobím.Vážně tomu nerozumím..Na vlastní kavkazí uši slyším , že se jí srdíčko směje a tetelí radostí, na tváři má vykouzlený obrovský úsměv také, můžete mi tedy někdo vysvětlit, proč zároveň pláče i se směje současně ? ?
s přihlédnutím na nápovědu a připomínky Fantasie...
Proč jsem se rozhodla pro kavkazáčka
Kdy jsem se rozhodla že si pořídím Kavkazáčka .
Jednou k večeru se u mě zastavila kamarádka že mi musí něco ukázat docela dlouho jsme se neviděli byla jsem zvědavá co to asi bude .Když konečně dorazila a oteřela zadní kufr z auta vykoukla veliká hlava nevěřícně se na ni dívám a nevěřím vlastním očím z auta vyskočila nádherná fenečka .Okamžitě začal výslech kamarádky co je to za plemeno ,kolik jí je a odkud jí má. Tak popořadě je to prý šarplaninec .má 8 měsíců a má jí na hlídání ovcí ,které má a na hlídání baráku.Musím říct takového krasavce jsem neviděla a ta její povahu super ,trošku jsme pokecali a ona jela domů.V ten moment jsem začala také přemýšlet o takovém pejskovi. .Začala jsem hledat na internetu ,ale na jedné stránce jsem našla kavkazský pastevecký pes ,láska na první pohled a já věděla co za plemeno chci .Našla jsem si všechny dostupné informace ,které se najít dali pročetla jsem snad všechno co se týká plemene a jeho náročnosti na chov .Nakoupila knihy a bylo rozhodnuto TAKOVÉ PLEMENO JÁ CHCI .Už zbývalo jenom přemluvit manžela ale nakonec i on podlehl mým argumentům a dal mi zelenou .Tak jsem se dala do hledání výborné chovatelské stanice ,aby můj miláček byl opravdu kavkaz se vším všudy .Chovatelskou stanici jsem si vybrala je to CHS LIŠTIČKA .S paní chovatelkou jsem se domluvila na štěnátku na termín květen 2009 a to, protože bylo nutné postavit kotec a poněvadž byla zima muselo se počkat na jaro ..
Něco málo o papoškovi KIMMI
Naše rozhodnuti pořídit si papouška .
Můj manžel dlouho snil o tom že si jednou pořídí papouška ,ale protože to není levná záležitost tak jsme dlouho o tom si ho pořídit jenom snily . Nadešel čas kdy\ jsme si mohli papouška koupit vybrali jsme si chovatele, kterého jsme navštívili s tím že si papouška u něho koupíme bylo nám řečeno že má veškeré potřebné vyšetření a to nám bude dodatečně posláno s registrací na naše jméno bylo nám také řečeno že papoušek má 70 dní a je lepší si ho vzít hned ještě v době kdy se dokrmuje kaší mi souhlasili ,ale problém nastal hned druhý den ..Papoušek odmítal kaši ,když jsem kontaktovala emailem majitelku tak mi velmi nemile odpověděla že to dělám pomalu a jiné výmysly a šlo vidět že se semnou nechce bavit .Nějak za pomoci jiných chovatelů jsem papouška každý den nakrmila a modlila se ,aby mi neumřela je fakt že přes den louskala zrníčka slunečnice a papala ovoce .Ale mé nemilé překvapení bylo když mi přišel registrační list a já se tam dozvěděla že jsme si papouška koupili když měl teprve 53 dní .Takže můj závěr že jsme nenatrefili na chovatele ale na lidi ,které nezajímá co prodávají a jak se jejich odchovy mají ale hlavně pro vidinu zisku a to za každou cenu .Jsem ráda že se mi podařilo papoušku doufám dostat z toho nejhoršího ,protože dnešním dnem má už 110 dní a je velice šikovná . Má jméno KIMMI .
Zánět tihových váčků lokte Idolka
Po zdravotní stránce jsme v pořádku i když měl Idolek 3 měsíce všimli jsme si že má takové malé bouličky na loktech. Zajeli jsme k veterináři a tam nám bylo řečeno že bohužel má Zánět tihových váčků lokte .Strašně jsem se lekla když mi bylo vysvětleno že se to může samo ztratit ale také ne .Když jsem se ptalo z čeho to je tak jsme se dočetli že je to s toho jak leží na tvrdé podložce .No jo ale donutte štěně ,které je na volno celí den ,aby si lehal na měkké trávu a jiné podložky ,když mu se právě líbilo ležet na kachličkách ,které ho pěkně chladili .Náš problém jsme se dohodli řešit tak že počkáme pokud se to nebude zvětšovat .Byla jsem ujištěna že ho to nebolí a ani nijak nepřekáží. . Nedalo mi to čekat a začala jsem tento problém hledat na internetu hodně jsem si o tom zjistila až nakonec jsem našla poradnu BONODA kde jsem poslala dotaz panu doktorovi který léčí homeopatikami . Hned obratem jsem dostala odpověd a veškeré vysvětlení .Pan doktor mi doporučil koupit v lékárně TRAMEEL mast potírat lokálně na bouličku a k tomu podávat TRAUMEEL tabletky 3-5 tablet denně .Koupila jsem v lékárně cenově to nebylo drahé oproti tomu co bysme si museli užít při vytahování té tekutiny .Hned jsem začala podávat přesně jak nám bylo doporučeno a světe div se ono to začalo zabírat a bouličky se nám zmenšovali až úplně zmizeli musím říct že jsem byla nesmírně štastná a tímto děkuji panu doktorovi ,který takto přes poradnu radí lidem .A toto bylo naše zatím a doufám jediné zdravotní riziko ,které jsme ale zdárně vyřešili .